Moje zkušenost je, že každý muž, jakéhokoliv věku, je prostě hravý. Hraví muži milují hry, nebezpečí, dobrodružství a všechny takové ty pitominky, kterých jim pohodlný život dopřává velmi málo.
Nevěděl, že má moře rád
I když je muž zodpovědný, hodný, milý, citlivý a vzorně se stará o rodinu, může mít svá tajná přání. Pořád v něm je někde ten dobrodruh a lovec. Prostě mu chybí ten adrenalin, kdy ho po lese honil medvěd a snažil se ho zakousnout, zatímco on se ho snažil zapíchnout klackem jen nahrubo oškrábaným do špičky.
Jo a někdy o těch tajných přáních ani neví. Třeba ten můj nevěděl, že má rád moře. Dostat ho k moři na dovolenou delší než 2 až 3 dny, to byl mnoho let nadlidský úkol.
Netoužila jsem po 14 dnech na pláži v all inklusive resortu (ani jsem to vlastně nikdy nevyzkoušela), ale týden bych určitě vydržela. Šnorchlovat, přehrabovat se v písku nebo kamíncích, procházet se po skalách a městečkách, hodně odpočívat, číst a pořád mít všechno slané. To by se mi líbilo. Jako dítě jsem u moře byla jen jednou a byl to nádherný a nezapomenutelný zážitek. Ten ve mně tu touhu po moři nějak zakořenil nastálo.
Neočekávaný nápad se ujal
Potkalo mě ale štěstí v podobě nápadu na dárek. Už pár let si dáváme k narozeninám zážitkové dárky. Co taky jiného, zbytečnosti nechceme a praktické dárky nejsou až takové dárky. A já se tam dočetla o možnosti kurzu řízení lodi, rozumějme konkrétně plachetnice. Na konci prý je i možnost nějaké zkoušky a „řidičáku na loď“. To mi připadalo jako zajímavá alternativa dárku a zároveň jsem si říkala, že by ho to mohlo poprvé u moře bavit.
Načetla jsem, co se dalo, a dárek zakoupila. Tak trochu jsem čekala spíš vlažný přístup, poslat ho na týden někam a bez nás? To se mu třeba nebude líbit. Všechny dovolené trávíme spolu, nejsme zvyklí na oddělenou zábavu. Ale asi jsem to hrubě podcenila. Nadšeně začal zkoumat detaily, hledat možný termín a za necelé 2 měsíce od dárku odjel na kurz. Po týdnu se mi vrátil naprosto nadšený, nabitý zážitky a dobrodružstvím a s touhou složit opravdové zkoušky na lodní řidičák na našem ministerstvu dopravy.
Co z toho nakonec bylo
Nebudu to natahovat. Našprtal se to, zkoušky složil a už následující rok nás vzal na loď do Chorvatska a pak další rok a další rok a někdy 2x. Najednou neměl moře nikdy dost, dokonce nebyl čas ani na to abychom chodili po horách. To zase chybělo mně, ale po pár letech se to trochu srovnalo a dovolené jsou rozdělené rovnoměrněji.
Je z něj hrdý a šikovný skipper. Hovorově mu říkáme kapitán – ale hodnost kapitán má oficiálně jen ten, kdo řídí daleko větší loď s více lidmi a posádkou a má na to vystudovanou speciální školu. Moře si užíváme všichni dost a dobrodružství a volnosti je v tom tolik, že o nespokojenosti nemůže být řeč. Já mívám první den mořskou nemoc, ale pak se to srovná a za ten týden krásy na moři mi to stojí.
Cestování je snadné a určitě ho má rádo i mnoho našich kamarádů a známých. Pokud jste ochotní zažívat i lehké nepohodlí, ale romantiku a dobrodružství milujete, tak pro vás máme námět na cestu vlakem do Chorvatska nebo jak vyřešit dilema dovolené v tuzemsku nebo u moře.
