Díl 9.
Byla nebyla jedna zahrada, v ní žila jedna obyčejná kočka (nebo spíš kocour), občas byla celá umouňená od popela…. Tady asi podobnost s pohádkou končí. V příběhu není žádná macecha ani nepřející sestra, ovšem oříšků nepočítaně.
Na naší zahradě máme dva velké ořešáky. Jsou to stromy letité a hojně rodící, téměř každý rok je z nich spousta ořechů. Ty je nutné sesbírat a před vyloupáním ještě pěkně usušit na slunci. Zatímco na stromy často přiletí strakapoud, uloupí ořech, proklovne skořápku a prázdný ořech pak hodí ze stromu dolů, v bedýnce na slunci jsou ořechy v bezpečí. Pan Kočka se sice tváří, že spí, ale ve skutečnosti hlídá. Možná čeká, až v oříšcích dozrají šaty…
Ovšem hlídač asi nebyl dokonalý, ořechy jsem opakovaně nacházeli na druhé straně zahrady, spousty metrů od ořešáků. Byly neporušené, strakapouda jsem proto vyloučili. Ale byla to pro nás záhada.
Pojď dolů ti povídám! Pojď ty nahoru!
Dialog Libušky Šafránkové a Pavla Trávníčka zná u nás snad každý. Můj dialog s panem Kočkou je jen poloviční. Já mu říkám: „Pojď dolů ti povídám!“ a on si ze mne dělá legraci. Schovává se na stromě, usmívá se pod fousy a hlavně se tváří, že je pánem situace.
Šaty stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane…
Zranění pana Kočky si vyžádalo zásah veterinářky a musel nosit límec. Základní problém ale byl, že neumí chodit na záchodek doma a tak ač nerada, musela jsem ho pustit vyvenčit se mimo domov. Límec jsme mu otočili tak, aby viděl na cestu. On dobře viděl a nenarážel do věcí a přitom si zranění u kořene ocasu nemohl kousat. Zatímco já jsem měla obavy, že se někde s límcem zasekne, on byl naprosto v klidu. Vrcholem byl jeho výstup na oblíbený ořešák.
Kočka převlečená za rytíře
A jak dopadla pohádka? V oříšku sice nebyly šaty, ani na konci nebyla svatba, ale u sousedovic koček si vydobyl respekt. Vypadal trochu jako rytíř v brnění. Zatímco já jsem si myslela, že je to jeho handicap, v okolí to vyvolalo spíš opačný efekt. A taky se vyjasnila záhada ořechů rozházených po celé zahradě. Jak se říká, kozel zahradníkem. Pan Kočka si i ve svém dospělém věku rád hraje. Takže šup packou do bedýnky a pak už jen pár fotbalových kliček a ořech je na druhé straně zahrady. Do jeho týmu se připojila i sousedovic kočka. Fotbal je prostě týmová hra 🙂 A nebyly to jen tři oříšky, ale celá kupa.
Pokud si chcete přečíst i další díly našeho domácího mazlíčka, pak se podívejte na články označené štítkem Deník mazlíčka. Hned uvidíte, co ten náš pan Kočka vyvádí. Ale i když je to čtverák a někdy trochu zlobí, kapsičku Gourmet nebo jinou si vyslouží vždycky. Stačí jen se posadit, udělat „psí“ oči a má to v suchu (tedy v misce).
