Zvyknout si na knížky Terryho Pratchetta trvá prý asi tak dvě knihy, pak je to ale návyk na celý život. Svět Zeměplochy nastavuje humorné i ironické zrcadlo nám všem, nejen hrdinům a každá z nich je tak trochu satirou a parodií na něco co všichni známe.
Upozorňuji, že níže se bude psát o obsahu knížky, takže to bude vlastně SPOILER a pokud si zrovna tuhle knížku hodláte přečíst, tak dál nepokračujte.
Zajímavé časy
Po dlouhé době budeme mít tu možnost znovu cestovat s Mrakoplašem (mákem – ne mágem) a jeho dávným přítelem Dvoukvítkem. Tentokrát ve skvěle zpracovaném prostředí staré Číny včetně jejího politického systému.
Tak trochu proti své vůli je Mrakoplaš vyslán na Vyvažovací kontinent, kde se potká s dávným přítelem a hrdinou Čingisem Cohenem. Tedy potká, zrovna ho osvobodí ze zajetí a společně se skryjí u Stříbrné hordy, což jsou zbytky slavné bandy u které teď stříbro není co bývalo, snad jen to stříbro ve vlasech, zkrátka jsou to samí staříci. Plánují společně poslední velké tažení, kdy chtějí vtrhnout do zakázaného města, ale to není nic pro Mrakoplaše.
Přes nesmyslnost podniku se jim do města podaří proniknout, Mrakoplaš je ale chycena a vsazen do vězení. Tam ale potká dávného přítele, Dvoukvítka, který byl uvězněn za napsání knihy „Co jsem dělal o prázdninách“, protože rozpoutala revoluci.
Podezřelé vysvobození z vězení se Mrakoplašovi nezdá, ale události ho táhnou dál. Zjistí, že Dvoukvítek má dvě zajímavé a naprosto odlišné dcery a že Cohen by měl být novým Císařem, když ten starý byl zabit. Nový kandidát na císaře se samozřejmě nelíbí starým rodům a schyluje se k vyrovnané válce. Armáda 700 tisíc vojáků proti Stříbrné hordě (7 staříků).
V téhle zajímavé chvíli se do toho vloží bohové, protože si vlastně tuhle hru naplánovali a nelíbí se jim, když to nejde podle nich. Tak se „náhodou“ stane, že Mrakoplaš najde magickou zbroj a terakotovou armádu, kterou může ovládat. Díky tomu opravdu Stříbrná horda vyhraje válku a Cohen může být císařem, což v takové zemi plné intrik nebude jednoduché, možná nejsou všichni nepřátelé ještě poraženi….
Mrakoplaš je v nejvíce podstatné chvíli ostatními mágy přenesen omylem na další jiný kontinent a ztrácí se nám z dohledu. Ale Dvoukvítek jako by se pomátl, vyzve hlavního padoucha (lorda) na souboj. Zdá se, že nemá šanci, ale to by nebyl Dvoukvítek a jeho příslovečné štěstí.
V podstatě knížka končí rozdělením hrdinů, ale i tak má zajímavé následky. Mrakoplaš je na neznámém kontinentu (něco jako Austrálie), Dvoukvítek přežil (jako vždy), mrtví barbaři se dostanou do nebe a padouši v klidu dál kujou pikle.
Těžké melodično
Tahle knížka má, jak se tak u Pratchetta stává, dvě dějové linie, které se prolínají. Jedna z nich je o hudebních looserech, kteří se náhodou dostali k magické kytaře a stali se z nich super star a druhá o Zuzaně, vnučce smrtě, který se na chvíli zase rozhodl nepracovat. Ale někdo jeho práci dělat musí.
Stalo se, že Smrť byl nucen asistovat u smrti Morta a Ysabell. Jeho učedníkovi a adoptivní dceři prostě došel čas. V tu dobu ale měli 16ti letou dceru Zuzanku a protože na Zeměploše je možné všechno a protože genetika nelže, zdědila po svém dědečkovi některé vlastnosti. Lidi to rozčilovalo a všemožně se snažili z ní vychovat normální dívku, což tedy rozhodně nebylo snadné.
Smrtě odchod Morta a Ysabell zasáhl a rozhodl se, že zkusí zapomenout, opustil své místo a zkoušel různé možnosti jak zapomenout. Vyzkoušel třeba neslýchané množství alkoholu, vstup do cizinecké legie, žebráctví a nebránil se ani jiným zajímavým praktikám. Jenže svět neumí existovat bez Smrtě, tak na jeho místo bylo nutné sehnat někoho jiného….Zuzanku.
Jak už to bývá, lidi mají k tomuhle povolání trochu jiný vztah a nejde jim to bez komplikací. To už ostatně dokázal pokus Morta zachránit princeznu, který málem zničil svět. Všechno se samozřejmě trochu zamotá, kvůli vztahu k hudebníkovi Imp y Cilinovi.
Imp je kluk, který se dal dohromady s trollem a trpaslíkem a společně chtějí vystupovat se svou hudbou v Ankh-Morporku. To ale není tak jednoduché, protože nemají ani na zaplacení cechu hudebníků a tak vystupují načerno s možností, že kvůli tomu špatně skončí. Cechy si svá území a pravidla velmi dobře hlídají, to by jinak cech vrahů neměl moc práce. Shodou okolností přijde Imp o svou harfu a ve starém divném krámku mu do ruky skoro skočí kytara. Jak se jí dotkne, ví, že jsou spřízněni.
Začíná nová éra hudby pro mladé. Na prvním koncerte U prokopnutého bubnu je to naprostý úspěch a styl pojmenují ROCKS. S tím přichází sláva, změny jmen, obrovský zájem fanynek i manažerů co je budou zastupovat (tady se ke slovu dostává Kolík Ašepicnu). Rozjíždí se koloběh koncertů, ale i slávy a závisti. Každý mladý muž chce teď být kytaristou a být slavný. S tím ruku v roce obchází Impa smrt a tak se tu samozřejmě objevuje i Zuzanka, která tomu zabrání. Jenže smrt se nedá tak lehce obejít a to ani když vy sama jste Smrť.
Při turné kapela vydělá horu peněz a megakoncertem v Ankh-Morporku začíná jejich útěk i s penězi (které jim nepatří) a pronásledování vrahy. Na srázu v horách má dojít k velké nehodě, ale Zuzanka a její dědeček zasáhnou. Realita se musí napravit, vzpamatovat a tak si nějak upraví celou situaci, aby svět mohl běžet dál. Z Impa se stane kuchař a náhodou pracuje kousek od dívčí školy, ve které je Zuzanka.
Kytara se možná rozbila někde v horách a možná ne, hudba je věčná a magická věc, která může mít nad lidmi moc.
Poznámka na konec: Dějová linka o hudbě je celá prošpikovaná humorem a výrazy, které opravdu k rocku patří. Je krásně ukázáno jak taková věc lidi na chvíli mění a mění je rychle a hodně. Připomene to myšlení teenagerů a jejich touhu po svobodě a nespoutanosti.
Knížky od Terryho Pratchetta patří k mým nejoblíbenějším. Jaké jsou, a kolik jich napsal, se můžete dočíst ve článku Pratchetovky – fantasy knížky plné humoru a ironie. Jednotlivé obsahy pak najdete taky.
