Zvyknout si na knížky Terryho Pratchetta trvá asi tak dvě knihy, pak je to ale návyk na celý život. Svět Zeměplochy v celé nádheře nastavuje humorné i ironické zrcadlo nám všem, nejen hrdinům. Knížky o čarodějkách se zaměřují na to, že magie je spíš síla vůle a vyřešit se dá všechno. Tedy pokud jsou poblíž čarodějky jako Esme Zlopočasná nebo Gyta Oggová.
Upozorňuji, že níže se bude psát o obsahu knížky, takže to bude vlastně SPOILER a pokud si zrovna tuhle knížku hodláte přečíst, tak dál nepokračujte.
Maškaráda
Další příběh ze řady o čarodějkách. Tentokrát výrazně inspirovaná dílem Fantom Opery, ze které známe i píseň maškaráda.
Protože Magráta se stala královnou a protože čarodějky mají vždycky být tři (jinak nemůžou pořádat správný sabat), Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová v tom chtějí něco podniknout. Jenže jejich kandidátka, Anežka Nulíčková se zrovna vydala za svým snem, zpívat v opeře. Protože má opravdu hlas jako zvon a k tomu čistý, přijmou ji. Dá si u toho pseudonym Perdita, protože Nulíčková ji nepřipadá dost vhodné. Kromě toho nemá zrovna módní postavu, je to prostě oplácaná holka krev a mlíko, takže nakonec s ní přijmou i Kristýnu, štíhlou a krásnou dívku co naprosto neumí zpívat, ale líbí se a umí se na jevišti pohybovat.
A máme tu první playback na Zeměploše, Kristýna na jevišti zpívá velmi potichu, ale má obrovský úspěch u obecenstva, protože Perdita (Anežka) ze svého místa ve sboru zpívá za ni. Takže vlastně mají úspěch obě.
Jenže v Opeře se začnou dít podivné věci. Objevují se zprávy od Ducha opery, začne se tu i vraždit. A to je ta správná chvíle, kdy se tu objeví čarodějky Bábi a Stařenka. Získaly nějaké peníze za vydání kuchařky a teď se Bábi vydává za bohatou a výstřední Lady Esmeraldu. To se řediteli Sardellimu zdá vhodné a chce ji samozřejmě jako sponzorku opery, jemu se totiž nějak nedaří s penězi. Bábi to dává možnost se více dozvědět a pohybovat se často v budově opery.
Jak tu tak řádí ten Duch a vraždí, podezření padne ne Valtra Plížu, obyčejného pomocníka a uklízeče. Ten se sice občas chová podivně, ale on asi opravdu podivín je. Sama Anežka má pocit, že to Valtr být nemůže, vždyť je hodný a milý, ale Perdita věří všemu, co jí kdo nakuká, a Valtra spolu se všemi ostatními obviňuje i bez přímých důkazů. Je tu klasické čarodějčí dilema, kdy v jednom těle je několik osobnosti a ty spolu rozebírají možnosti a vždyky se snaží mít navrch nad tou další. Teď zrovna často vyhrává Perdita nad Anežkou.
Bábi se Stařenkou se do toho také snaží vpravit, ale uznávají nepsané pravidlo, že představení musí pokračovat! (show must go on). Bábi získá přístup do tajemné lóže a trochu i díky tomu přijde na kloub některým záhadám.
Bohužel, nakonec i nejzákladnější pravidlo nedopadne dobře, představení je přerušeno a davy lidí honí Valtra Plížu, o kterém si myslí, že je vrahem a duchem. Stařenka Oggová naštěstí v tu chvíi promění svého kocoura Silvera ve člověka a tomu se úspěšně povede odlákat dav pryč a uniknout.
Nakonec dojde na souboj dvou Duchů přímo na jevišti, kde původně měl být světový mistr a zpěvák Enrico Bazillica (ve skutečnosti pan Slimejš s nímž se čarodějky setkaly už v dostavníku do Ankh-Morporku). Při souboji se Duch Valtr snaží Ducha Sardelliho probodnout, ale nakonec Sardelliho skolí infarkt a ne kord. Valtrovi tak zůstanou čisté ruce a rýsuje se mu zajímavá budoucnost.
Jak to dopadlo?
Ukáže se, že Valtr opravdu byl onen Duch divadla, byla to jeho druhá osobnost a občas se v něj měnil. Byl ale neškodným a hodným duchem, divadlo a operu miloval a uznával. Všechny ty vraždy měl na svědomí ředitel Sardelli, který se také vydával za Ducha. Jenže ten Operu ve skutečnosti nenáviděl. Vlastně mu šlo jen a jen o peníze – jak jinak. Bábi pak dá Valtrovi pomyslnou další masku osobnosti a tím donutí jeho druhé já se změnit. Stane se tak nejlepší osobou vhodnou na nového ředitele Opery.
Anežka (už ne Perdita) se s Bábi a se Stařenkou vrací do Lancre, aby se mohla stát správnou čarodějkou. Jestli je to dobře nebo špatně, to si musí vyřešit právě Anežka s Perditou.
Knížky od Terryho Pratchetta patří k mým nejoblíbenějším. Jaké jsou, a kolik jich napsal, se můžete dočíst ve článku Pratchetovky – fantasy knížky plné humoru a ironie. Jednotlivé obsahy pak najdete taky.
