Díl 1.
Máme doma kočku, tedy přesněji řečeno kocoura. Má sice své jméno Barnabáš, ale já mu stejně většinou říkám “Kočko”. Někdy ale taky ty potvoro pruhovaná, kočičáku, exote, případně ho oslovuji jinými ne vždy lichotivými přezdívkami. Záleží na tom, jak se zrovna chová.
Kočka je člen rodiny
I když je to tzv. kočka venkovní, je taky trochu domácí. Aby ne, když s námi sdílí domácnost. A i když jsem si to dlouho nepřipouštěli, stalo se tohle chlupaté zvíře plnoprávným členem rodiny a to se vším všudy. Má svoji misku, svoje místo, nakupujeme pro něho jídlo společně s naším jídlem, dokonce si s ním někdy i povídám. Neodpovídá mi, ale to mi vlastně občas vyhovuje. Každý máme sice svůj denní režim, ale vzájemně se respektujeme a přizpůsobujeme.
Co si myslí kočka?
Často jsem si říkala, co si asi náš Kočka myslí. Sice pocity nevyjadřuje slovy, ale jeho chování, to jak sedí, leží, jak se tváří, hovoří za něho. Ano, nepřeslechli jste se – náš Kočka se tváří. Aspoň mám někdy takový pocit. Bohužel nemluví ani neumí psát, aby si vedl deník. Tak to zbylo na mne. A protože ho nemůžete vidět, udělám vám k tomu i pár fotek. Třeba pochopíte, proč si kladu otázku, co si myslí naše kočka.
Ranní rituál v koupelně
Tak třeba ranní rituál v koupelně. Každý den sedí ráno na okně a čeká až ho pustím dovnitř. Pak přijde za mnou do koupelny a čeká až provedu ranní hygienu. Jeho záměrem je dovést mě do kuchyně a nechat si naplnit misku, ale už dávno pochopil, že já se koupelny nevzdám a on musí čekat. Aby náhodou neprošvihl okamžik, kdy opustím koupelnu a nastane chvíle krmení, je tam se mnou a hlídá si mne. Co si asi myslí během té čtvrthodiny?
Kapsička za odměnu
A za svoji trpělivost pak je odměněn snídaní v podobě kapsičky. Miluje ty od Puriny.
Náš kocour neumí mluvit, ale dost často vypadá, že na něco myslí. A tak mu píšu deník. Jestli chcete vidět aspoň trochu do jeho hlavy, tak se podívejte třeba na můj článek Deník domácího mazlíčka aneb co vysedí kočka z vejce?
