Díl 6.
A je to zase tady, další díl deníku. Minule jsme řešili, že kočka není mýval a náš pan Kočka rozhodně nemá vodu rád. I když občas leze do myčky. To ale jen ze zvědavosti, k udržení čistoty mu stačí jeho jazýček.
Voda a kočky
Je všeobecně známo, že kočky nemají vodu rády. Přesněji řečeno, nerady se koupou. A to že kočky pijí mléko, je už dnes mýtus. Lidé jim ho nedávají, protože neprospívá jejich zdraví. Když jde o žízeň, voda je pro ně nejpřirozenější. „Kohoutková“ jim moc nechutná, raději tu odstátou. Což je asi pochopitelné, všechny přísady přidávané člověkem při její úpravě z vody po čase vyprchají. Rozhodně nepohrdnou dešťovkou ze sousedova sudu na zalévání nebo vodou z rybníčku. U toho se občas snaží drápkem chytit oranžovou rybku.
Domácí zdroje
Náš pan Kočka není výjimkou. Ovšem doma má trochu jiné móresy. Někdy mám pocit, že má obavu, že pijeme něco lepšího. Je to takový ochutnávač. Voda v jeho misce ho příliš nezajímá, zato všechny ostatní dostupné zdroje v domácnosti ano. Možná je to zase jeho nějaká tajná hra na „ochutnávanou“.
Všechno musí ochutnat
Tak se podívejte. Sklenice vody v dětském pokojíčku, konvice na zalévání. Všechno se musí vyzkoušet. Stále nevím, zda to dělá ze zvědavosti nebo žárlivosti.
Podezřívám ho, že si myslí, že pijeme něco lepšího než on. Už zašel tak daleko, že ochutnal i můj zelený čaj na pracovním stole. Nebo to je zase provokace ať nepracuju a jdu mu dát nějakou dobrůtku z lednice? Třeba jeho oblíbenou kapsičku značky Purina?
Další díl z deníku našeho pana Kočky. Pokud chcete vědět o jeho dalších lotrovinách, koukněte i na předchozí díly. Proč vlastně deník vznikl je v článku Co si asi myslí naše kočka. Nebo jste zvědaví, proč kočka není mýval, i když se pořád myje?
