Prázdniny. Pro někoho přehlédnutelná událost. U nás doma se to projevilo jedním výrazným rysem. Zmizel mi můj medvídek.
Nevděčný medvídek, rád se mazlí a muchlá, ale rozhodně je proti ztrátě své „nezávislosti“ a proto raději občas uteče. Snad aby tím demonstroval, že všechno je to jenom hra a že se nechce vázat. Až mi dojde trpělivost, půjde do skříně nebo do popelnice.
Pak jsem zjistila, že zmizela i dcera. Aha, vzpomněla jsem si, odjela na týden k babičce. Už vím, kam se poděl medvídek. Bylo mi to trochu líto, už asi před měsícem jsme si vyjasnili, čí opravdu medvídek je a dohodli jsme se na odškodném. Jiný plyšák dle vlastního výběru, což nakonec byla asi 1 metr dlouhá barevná housenka a skateboard. Skateboard měla navíc podmíněn dobrým vysvědčením.
Ale už jsem zase bez medvídka, je tohle nějaká spravedlnost?
Po návratu dcery z rekreace u babičky jsem demonstrativně vzala medvídka a odnesla do své postele. Trůnil si tam v prostředku jako král (béžový medvídek na černém povlečení).
Večer jsem místo medvídka našla na posteli plyšového psa. Pojala jsem podezření na nějaké duchy a jiné nadpřirozenosti. Medvěd byl teleportován jinam a já vím kam!
Druhý den mě čekalo objasnění celého případu. Dcera mi dala psa a řekla: „Mami uděláme kompromis, já ti dám tady toho psa a ty mi necháš medvídka.“
Kompromis? To snad ne? Vznesla jsem dotaz.
„A ty víš co je to kompromis?“
„Když mi dáš něco a já ti za to taky něco dám. Obě musíme něco dát, ale obě něco dostaneme, a já budu mít medvídka.“
„Ale kompromis je, když jsou obě strany spokojené, já nejsem!”
„A proč? Dostala jsi psa“
„Protože nechci psa. A navíc jsme se na tom měly dohodnout!“
„Ale je hezkej a větší než medvídek.“
„Ale já ho nechci, medvídka mám dlouho a byl to dárek.“
„Mami to není fér, v tomhle blbým baráku jsem jediný dítě a nemůžu mít ani medvídka?“
No, co byste dělali na mém místě.
U medvěda jsme udělali upravený kompromis – nemám medvídka, ale jsem jeho vlastníkem. Je můj! Jenže ho užívá někdo jiný (dcera). Kdo znáte princip leasingu, víte o čem mluvím. Zvolila jsem variantu operativního leasingu – mám tak naději, že svého medvěda ještě někdy dostanu zpátky. Navíc, když nebude klientka sekat dobrotu, vždycky jí ho můžu zabavit. Jen s těmi platbami to mám trochu na hraně. Vyklízení myčky sice jsme si sice dohodnuly, ale praxe pokulhává. Budu muset zavolat nějakou vymahačskou agenturu 🙂
O tomhle medvídkovi píšu už několikátý text, jeden čas byl totiž u nás doma významnou celebritou. Můžete se klidně kouknout i na Story o medvídkovi I a nebo Story o medvídkovi II.
