Je to zajímavé, zní to divně a navíc mi známí, bydlící v městském bytě, přivezli kýblíček plný žížal. Je to prý skvělé na likvidaci bio odpadu, nesmrdí to, nezabere moc místa, vytvoří to hnojivo na zalévání květin a hlavně – budeš se zase chovat více ekologicky.
Co je to vermikompostér?
Není to klasické žížalárium pro děti, kde by se chodily dívat a pozorovat, jak se žížalky snaží. Je to vlastně chov žížal za účelem zbavování se domácího bioodpadu. Žížaly chováme v uzavřeném systému nádob odkud nemůžou utéct. Pro mě je důležité i to, aby se žížaly měly dobře, ať už je to jakýkoliv tvor, prostě má mít pohodu.
Jak vyrobit vermikompostér (DIY vermikompostér)
Domácí vermikompostér může být klidně maličký, vyrobený z kbelíků či podobných menších nádob. Může být i větší a samozřejmě si ho můžete i koupit. Koukala jsem, že nějaký mají na 4home i jinde v eshopech.
Já vzala 2 stejné kýblíky od majolky o které jsem si řekla v jedné restauraci. Jeden musí mít ve dně díry, kterými bude odtékat hnojivo, někdy se tomu říká žížalí čaj. A protože má dobře stát na druhém (je to vrstvení kbelíků), tak druhý musí mít dostatečný otvor ve víčku. Prostě ho vyříznete, nemusí být ani nijak krásný, podstatné je, aby zůstal dostatečný okraj, který vrchní kýblík v pohodě udrží. Vrchní kýblík, ve kterém budou žížaly bydlet, musí mít i přívod vzduchu, takže do jeho víčka zase nějaké otvory – ale takové, aby jimi žížala neutekla. To platí pro každý otvor, který tu budete vyrábět.
Moje kýblíky jsou lehce kónické, takže nebyla možnost postavit jeden na druhý aniž by nezapadaly hluboko do sebe, takže jsme to museli vyřešit úpravou víčka jednoho z nich. Tak aby vrchní kýblík bezpečně stál na spodním a nepropadal se a zároveň aby tam bylo dostatek prostoru na odkapávání tekutiny z navrtaných dírek.
Prý se může udělat i třetí kýblík (stejný jako druhý) a až budou žížaly rozmnožené a druhý kýblík moc plný. Lze jim tak bydlení lehce rozšířit o jedno nové patro. Časem přelezou a vy prostřední patro vezmete a použijete jako normální a skvělou zeminu.
Jak připravit vše pro nasazení žížal
Tedy to, v čem budou holky bydlet, kde si budou tvořit cestičky, ohryzávat (tedy nevím jestli se dá o žížale napsat, že něco ohryzává) kousky zeleniny a kde budou tvořit humus a zalévací hnojivo.
Podle návodky to má být zemina, něco zeleného a má to být dost provzdušněné. To se dá zajistit třeba natrhanými krabičkami od vajíček. Stejně je to papír, který už se nedá znovu oficiálně recyklovat. Takže tahle poslední recyklace se mi zdá dobrá.
První vrstva (spodní) je právě natrhaný lepenkový papír, já použila právě ty krabičky z vajíček.
Druhá vrstva je zemina, nemusí to nutně být lehký substrát z obchodu, já prostě vyrýpla trochu ze zahrady. Ale nedusejte to, jen lehce nasypat, někdy je vhodné přidat i malou vrstvu písku. Tahle vrstva je nosná, nebojte se ji udělat vetší.
Třetí vrstva by měla být první zelené jídlo, tedy zbytky z kuchyně. Nepřehánět to, dát jen trochu.
Čtvrtá vrstva jsou právě žížaly. Násadu buď získáte od fandů vermikompostérů, přátel, kteří už je mají, nebo si je prostě objednáte z internetu.
Vrchní vrstva – záleží kolik žížal a v jakém stavu máte, pokud málo, lehce dosypejte i trochu hlíny, navlhčete, přidejte opravdu jen pár kousků jídla a nechte je se činit.
Všechny vrstvy je dobré už při zakládání vlhčit, žížaly nemají rády sucho. I když jsou to kalifornské žížaly, pořád jsou příbuzné s dešťovkami a ty prostě vlhkost a vodu milují. Tedy ne na plavání, ale vlhkost na žití.
Kam umístit vermikompostér
Ideálně je to místo kde nebude překážet, ale nebude to daleko od kuchyně. Mám takový šikovný roh u dveří vedle ledničky. V bytě je dobré řešení i balkon (pokud ho máte) nebo chodba či sklep, ale už počítejte s tím, že musíte někam chodit.
Podlahové topení je špatné, žížalám možná nevadí teplo, ale vadí jim sucho, takže buď hodně rosit, nebo ideálně umístit na nějakou podložku. Protože tak řeším i květiny a Ikea na to myslí, není složité to zařídit. Tedy aby bylo jasno, pokud máte doma vedro nad 25 °C, tak to už je i pro žížaly moc. Ideální je prý teplota od 15 do 25 °C.
Kde koupit kalifornské žížaly
Koupit žížaly do vermikpompostéru je možné na různých shopech, stačí zadat do vyhledávání výraz „Kde koupit žížaly do vermikompostéru“ nebo „Kde koupit kalifornské žížaly“.
Ale mě se víc líbí sdílení, předávání a posílání mezi nadšenci. Pokud neznáte nikoho z okolí, kdo by vám mohl vypomoct, zapátrejte po netu, nebo se podívejte třeba do skupiny na facebooku a je dost možné, že vám někdo pomůže.
Co jim chutná – co do vermikompostéru patří
- Bio odpad z kuchyně, tedy veškeré šlupky od zeleniny a ovoce, Ideálně v menších kouscích.
- Čaj a káva co zbydou po vylouhování snídaně či svačiny. To mají fakt rády a proč taky ne, mám taky chutná.
- Zbytky vařeného jídla, ale pozor na to maso a třeba polévky, prostě všeho s mírou.
- Suché a dobře rozdrcené skořápky z vajíček
- Sem tam klidně zbytky z obydlí od domácího mazlíčka, nebo jeho trus (myslíme třeba křečka)
Co do vermikompostéru nedávat – co jim nechutná
- Citrusy a to ani slupky z nich – nejen že je nemají rády, ještě napomáhají množení mušek octomilek a ty nikdo v domácnosti rád nemá.
- Živočišný odpad – odřezky masa, salámy. Tedy v přírodě by si s tím asi kompost poradil, ale tady naše žížalky ne a navíc si zakládáte na vznik nepříjemného zápachu.
- Posekaná tráva ze zahrady – i když vám hrst připadá dobrá, není to ideální. Takováhle tráva se dost zahřívá a hnije dřív než ji žížaly zpracují. To neznamená, že občasný list nějaké trávy nemůžete přidat.
- Cokoliv nerozložitelného – to je asi jasné, ale sklo, plast, kov (alobal) sem nepatří.
- Trus větších domácích mazlíčků – pes ani kočka nemají ideální trus a navíc můžou obsahovat nepřátelské patogeny. Prý existuje možnost, založit speciální vermikompostér přímo na psí či kočičí výkaly (žížaly je mají ráda), ale pak z něj nesmíte používat ani žížalí čaj, ani zeminu.
Vychytávky a věci z praxe
Octomilky – objevily se hned na jaře a zkusily se zabydlet ve vrchním patře. Dostaly se tam dírkami ve víčku kýblíku. Zabránit se tomu dá tím, že zespoda víčka nalepíte nebo jen vložíte texitlii (netkanku) a ta jim nedovolí se tam usadit.
Upozornění na počáteční čas – byla jsem nedočkavá, pořád jim tam něco házela a samozřejmě to začalo plesnivět. Prostudovala jsem možné příčiny (zlatý google) a zjistila jsem, že jim musím nejdřív pár týdnů dát čas, aby se zabydlely a rozmnožily. Pár týdnů u mě bylo 6, to se mi zdálo jako opravdu dlouhá doba.
Vlhčit a vlhčit – doma je teplo, takže občas roste, ať mají dost vlhkosti. Když vyschnou, umřou. Ale pozor, když vlhčíte moc, mají tendenci povrchy plesnivět. Musíte to prostě zkoušet.
Provzdušňovat – přidávat občas zase roztrhaný obal od vajíček, pomačkanou roličku od toaletního papíru nebo podobnou věc.
Žížalí čaj – v různém období (asi podle nálady, vlhkosti a chuti) byl různě hustý. Naučila jsem se ho raději ředit, vystačí na víc rostlin a ony ho fakt milují.
Design – kýblíky nejsou hezké, obzvlášť majolka není nic extra do interiéru, takže zaměstnejte domácí umělce a můžou to pomalovat. Případně to lze obalit nějakou hezkou látkou – pytlovina mi sedla.
Domácí hrátky jsou nejen o žížalách. Takže se můžete podívat jak zdobíme velikonoční vajíčka nebo dům před adventem.
