Zvyknout si na knížky Terryho Pratchetta trvá asi tak dvě knihy, pak je to ale návyk na celý život. Ve světě Zeměplochy je množství bohů a bůžků, ale i nadpřirozených bytostí. Ne všechny se chovají tak, jak bychom čekali a některé mnohem hůř. Od nápravy ale naštěstí máme pratchettovské hrdiny, tak sem s nimi.
Upozorňuji, že níže se bude psát o obsahu knížek, takže to jsou vlastně SPOILERY a pokud si zrovna tyhle knížky hodláte přečíst, tak dál nepokračujte.
Malí bohové
Alegorie na církev jak ji z historie známe i my. Moc představitelů a kněžích boha Oma je takřka neomezená, nikdo se jim nemůže postavit. Možná ani Om sám. Pokud jste četli Pyramidy, tak se nacházíte v podobném prostředí i době.
Každý bůh má, podle filosofie knih Terryho Prattchetta, tolik síly, kolik má vyznavačů a jak silně v něj věří. Proto i bůh Om se občas svým stoupencům ukáže, aby víru v sebe upevnil. Při posledním zjevení to neodhadl a zjevil se jako malá želva. Nikdo ho neviděl, neuznal, jen malý a prostý (možná až moc prostý) pasáček Bruta. Na druhou stranu je právě o jeho šancí, protože je to pravý věřící.
Bruta je mladý novic a umí výborně pěstovat melouny. Nic jiného ho ani moc nezajímá, jenže jednoho dne se potká s malou želvou, která k němu promlouvá přesně jako bůh. Když si bruta vyjasní, že to není démon, ale OM, jde to říci dalším bratrům. Nikdo mu nevěří, protože bůh si přece vybírá na vtělení něco lepšího. V minulosti byl býkem, orlem či labutí. Takže mu to nikdo nevěří, jen Vorbis, nejvyšší představitel této církve, ale ten o boha nestojí, protože v něj nevěří, želvu se tak pokusí odpravit, ale naštěstí ji zachrání Lu-Tze, zahradník.
Mezitím se zjistí, že Bruta má skvělou schopnost, zapamatovat si takřka neomezen věcí a to velmi podrobně. Vorbis se s ním vydá do Efebe, kde se má dojednávat mír mezi Omnií a Efebe. Cestou po moři Vorbis rozčílí bohyni moře a ta je potopí, nakonec je zachrání velký Om = želvička když bohyni uklidní. Když se konečně labyrintem dostanou k panovníkovi, zjistí, že vyjednávání nebude. Bruta se shodou náhod vydá hledat filozofy, aby Omovi vrátili jeho původní božskou podobu a sílu, protože už je 3 roky želvou a ztrácí sílu. Dostanou se k Dactylosovi a jeho příbuzným kde je Om cirkusovou atrakcí, naštěstí se díky Brutovi vydávají do knihovny pro další informace. Knihovna je trnem v oku Vorbise a tak ji nechá spálit. Obsahuje totiž příliš moc informací, které by se lidi neměli dozvědět, ale ty už má naštěstí v hlavě Bruta, takže půjde obnovit.
I kvůli dalším „divným“ rozhodnutím Vorbise (jako že armána Omnijců je za rohem atp) Brutovi začíná docházet, že to asi nebude hodný představený řádu, rozhodne se mu postavit. Přesto ale při nehodě na moři zase hodný Bruta vytáhne Vorbise z maléru a tak přežijí oba. Chvíli to vypadá nadějně, šťastně se dostanou skrz poušť, přežijí setkání se šíleným poustevníkem sv. Paznechtulem i divokým lvem…. ale pak….flákne Vorbis Brutu do hlavy kamenem.
Na tom pak postaví informaci, že Brutu zachránil a prohlási se prorokem. Ale existuje silná frakce (posílená o filozofy), která mu nevěří a nemá ho ráda, takže naplánují jeho konec. Vynaleznou železnou želvu na kolečkách (trochu něco jako tank) a chtějí probořit bránu. Trochu se to ale vymkne z ruky a na želvě končí připoutaný Bruta a má zahynout ošklivou smrtí. Tou ale nakonec sejde ze světa Vorbis, když mu orel hodí na hlavu malou želvu z dostatečné výšky.
Jenže ani tím není všechno vyřešeno. Sice je Om zase velký bůh, protože v něj lidé uvěřili, ale za dveřmi číhá válka. Bruta se vypraví sám za Efebany i Tsorťany aby dohodl mír, jenže mu to nikdo nevěří, protože těsně za ním jde armáda Omniánců. Om má po ruce snadné, i když poněkud radikální, řešení. Všechny by je zabil, ale má speciální dohodu na 100 let s Brutem a ten si to nepřeje.
Proto Om musí ostatní bohy přesvědčit (svým vlastním způsobem), aby své armády stáhli a nikdo nezemřel.
Dalších 100 let Omnie prosperuje a mění se. Hodně v tom pomůže nové vybudování vzácné knihovny kterou měl Bruta v hlavě. Po uplynutí sto let Bruta v poklidu umírá a sejde se v černé poušit (cesta na onen svět) s Vorbisem, který tam celou dobu bloudil. Jak už tak Brutu známe, dobrákovi se ho zželí a převede ho. Konečně dojdou oba klidu. Snad.
Omnie a Efebe (první kniha, ve které se děj ani zčásti neodehrává v Ankh-Morporku; odehrává se v období knihy Pyramidy)
Dámy a pánové
Další z příběhů tří čarodějek a malé zemičky Lancre, která je tak trochu magická. Zároveň je tu hezká návaznost na Shakespearův Sen noci Svatojánské. A velmi oblíbená postava s lechtivými návrhy pro každou ženu, proslulý Casanovlez.
Zase se v Lancre něco děje, rostliny chřadnou a v obilí se objevují kruhy. Je na čase s tím něco dělat. Ale obě starší čarodějky jako by něco tajily a Magrátu z toho chtějí vynechat. Že by nějaká temná minulost? Objevuje se tu nová mladá čarodějka Diamanda a spolu s ostatními a díky něčemu co je tak trochu Stonehenge, vyvolává prastaré síly. Korunu tomu nasadí, když vyzve na souboj (v koukání do slunce) přímo Bábi Zlopočasnou. Tak trochu podvodem (jak jinak u čarodějek) Bábi vyhraje, ale právě to způsobí, že Diamanta skočí do říše elfů a oni mohou projít do našeho světa.
Nepředstavujme si elfy od Pratchetta jako dobré lidičky se špičatýma ušima z Tolkienových knih. Tady jsou to dámy a pánové krásného vzezření, ale kruté a zlé povahy. Jediné čeho se bojí je železo, je jejich slabinou a nesnášejí ho.
Z jejich říše Diamanda i Bábi uniknou, ale nezabrání tomu, aby se špatné věci neděly. Shodou náhod ale stejně Morissonovy tance na plácku u Tanečníků (to je ten jako Stonehenge) proběhnou, protože je tam nacvičují divadelníci. Tím mají elfové zase o trochu víc prostoru na svá kouzla. Do toho přijíždí z Ankh-Morporku arcikancléř a několik dalších osob (Ctibum Rozšafín, Knihovník, Kvestor a Cassanovlez) na královskou svatbu Magráty a Verence. Zjistí se, že Bábi Zlopočasná (Esme) a Arcikancléř (Výsměšek) měli kdysi románek, ale rozhodli se pro jinou životní cestu.
Královna elfů unese krále Verence a je potřeba to rychle vyřešit i když se mezitím chystá svatba. Stařenka Oggová má rande s Casanovlezem a Magráta shání brnění aby mohla do říše elfů. Tam už spřádá kouzlo Bábi, ale musí použít to nejmocnější u kterého jde o záměnu a o roj včel. Magráta se do toho také vloží a královnu nezabije jen proto, že se objeví její pravý manžel a odtáhne si ji zpět do své říše.
Končí to svatbou (jak jinak) a ještě několika událostmi, které na ni navazují.
Knížky od Terryho Pratchetta patří k mým nejoblíbenějším. Jaké jsou, a kolik jich napsal, se můžete dočíst ve článku Pratchetovky – fantasy knížky plné humoru a ironie. Jednotlivé obsahy pak najdete taky.
