Hned na úvod avizuji, že nejsem dietářský typ. Dlouhodobě něco vynechat nebo snad dokonce trvale vyřadit ze svého jídelníčku, je pro mne nepředstavitelné. Dieta by znamenala omezení, při kterém se budu těšit na konec stanovené lhůty, abych si to mohla zase dopřát.
Čas je neúprosný. Do čtyřicítky mi stačilo trochu víc se hýbat a v jídelníčku ubrat trochu pečiva a sladkého, přidat zeleninu a pár kilo bylo dole. To bylo vždy na začátku roku, v průběhu dalších měsíců se to po půlkilču zase pomalu šplhalo nahoru a po vánocích jsem v součtu celého roku měla tak jedno kilo navíc. Ono to nevypadá děsivě, ale když je to tak každý rok deset let po sobě, tak to někde znát musí být. Dobře, nebudu svoji plíživě se zvyšující hmotnost svalovat na věk ani vrozené dispozice v naší rodině. Prostě ráda jím, což štíhlé postavě příliš nesvědčí. Proto jsem se rozhodla se svojí hmotností začít “aktivně bojovat”. Laicky se tomu říká “zhubnout”. Chtěla jsem vyzkoušet něco radikálnějšího.
Na jídlo si musíte udělat čas
Začala jsem analýzou vlastní životosprávy. Ráno nesnídám, letím do práce, k svačině něco rychlého, často kaloricky nevyváženého, někdy ani to nestihnu a první jídlo je oběd. Odpoledne z nákupu jedu hladová a je to jak ve filmu Slavnosti sněženek… všechno, co jsem nakoupila musím postupně ochutnat. A pak je večer a protože “večer se nemá jíst” tak se snažím nejíst, ale sem tam si něčeho stejně zobnu.
Co může být příčinou přibývání na váze a jak to řešit?
Rychle jsem došla k závěru, že příčinou mých problémů je úplně obyčejná věc: nedostatek času. Skutečnost, že si prostě neudělám čas na jídlo, ani na jeho přípravu ani na jeho konzumaci. Logickým řešením by bylo udělat si čas. Tuhle variantu jsem ale zrovna škrtla, protože to je běh na dlouhou trať. Nezměním svoje návyky, svoje kolegy, rodinu a všechno kolem sebe najednou. Musela bych postupně. Takže varianta dvě: vyhledat pomoc odborníka? Taky škrtnuto. Nijak nesnižuji odbornost a účinnost práce výživových poradců, ale já před nikým cizím na váhu nevlezu! Co kompromis? Sama sobě se stanu koučem a využiji služeb nějaké druhé strany? Super. To znělo dobře.
Krabičková strava = krabičková dieta
Prostudovala jsem na internetu možnosti, poptala se kolegyň v práci, zavrhla různé úzce zaměřené diety a jiné podobné módní výstřelky a rozhodla se pro krabičkovou stravu. Krabičková strava je v podstatě krabičková dieta. Přesně to vyhovovalo mé představě i mé povaze. Nemusím kdeco vynechat ze svého jídelníčku, budu jíst téměř všechno, ale ve správném množství. Jídlo připravené v krabičkách, pravidelná strava v průběhu dne.
A jak to dopadlo? Jestli teď myslíte, že tu budu popisovat, jak jsem se trápila hlady a jak to bylo strašné a nakonec jsem to vzdala…. Ne. Bylo to super. Jídlo mi přivezli vždy na další den až domů. Vše pěkně připravené. 5 krabiček: snídaně, lehká svačinka, oběd (docela slušná porce), svačina a většinou teplá večeře. S velikostí porcí jsem neměla problém. Nejtěžší byla pro mne snídaně, dostat ji do sebe, protože roky jsem byla zvyklá žít bez ní. Oběd jsem si dávala na malý talíř, aby to opticky vypadalo, že toho mám víc. Zpravidla byla i teplá večeře. Hlad jsem neměla.
Co vás může trápit a co naopak si užijete?
Nejtěžší na tom všem bylo “neochutnávat” jiné dobroty hlavně, když vám v práci kolegové opakovaně něco nabízejí (protože stále někdo něco slaví) a pak různé návštěvy a společenské události, kde se vám nechce vysvětlovat, proč nechcete jíst všechno, co vám nabízejí. Nižší příjem kalorií a pravidelné jídlo přinesly své ovoce. Za 6 týdnů jsem byla lehčí o 5 kilo (a tedy taky o pár tisíc, ale ty jsem obětovala ráda).
Nejbáječnější ale na tom nakonec bylo úplně něco jiného. Pohoda. A spousta ušetřeného času. Nemusíte myslet na to, co máte vařit, co si udělat ke svačině, jestli to je kalorické nebo ne. Jednoduše jen otvíráte krabičky. Možná tím občas trpěla trochu rodina, protože se mi sem tam stalo, že jsem sobecky zapomněla, že ostatní členové krabičky nemají, a je potřeba jim nakoupit nějaké jídlo do ledničky.
A jak to celé dopadlo?
Dnes tak tvrdý režim nedodržuji, snažím se více hýbat. Nehubnu, ale svoji váhu si udržuji už druhý rok. Několikrát jsem zvažovala, jestli do toho nejít znova, ale nakonec se vždycky rozhodnu, že ne. A víte proč? Celé to mělo i svou stinnou stránku. Nejsem žádný ekologický aktivista, ale každý den jsem vyprodukovala odpad v podobě pěti plastových krabiček, případně plastových vaniček, lahviček nebo jiných plastových výlisků. Sice jsem je poslušně odnesla do kontejneru na plasty, ale…. Tohle mi na tom vadí natolik, že už ne.
